Lhář

Termín konání: 24. 04. 2009
Místo konání: Divadlo v Dlouhé

Carlo Goldoni 

ARCHETYP LHÁŘE, VYSKYTUJÍCÍ SE V DRAMATICKÉ LITERATUŘE JIŽ OD ANTIKY, NAŠEL VE ZPRACOVÁNÍ CARLA GOLDONIHO SVOU NEJVTIPNÉJŠÍ, NESTÁRNOUCÍ PODOBU.

Motiv lháře, který se tragikomicky utápí ve vlastních lžích, se v literatuře objevil již velmi dávno. Sám Carlo Goldoni se jeho příběhem inspiroval u svého předchůdce Pierra Corneilleho, ani u něj však nešlo o čistě původní dílo. Režisérka Hana Burešová sice sáhla po Goldoniho textu, výsledná podoba hry se ale notně opírá také o adaptaci Miloše Hlávky Benátská maškaráda, která jednotlivé postavy detailněji prokresluje a rozehrává jejich malé příběhy..

Goldoniho text doznal zřetelného zkrácení, naopak je obohacen o aktuální pohled i humor. Dokonce samotná postava lháře Lelia se od Goldoniho pragmatika posunula ke corneillovskému typu lháře-snílka. Z poněkud omšelého humoru klasické del’arte komedie se tak zrodila velmi aktuální veselohra.

Carlo Goldoni
( 25.2.1707 - 6.2.1793)
Italský dramatik, reformátor italského divadla. V odporu proti zvulgarizované tradici commedie dell'arte zavedl závazný dramatický text místo pouhé dějové osnovy a místo typických masek vytvářel sociálně i psychologicky propracované charaktery. Jeho hry odrážejí život měšťanských a lidových vrstev tehdejší doby. Měl velký vliv na proměnu a další vývoj italského divadla, pronikl i za hranice. Posledních 30 let žil v Paříži, podporován Ludvíkem XVI. Napsal 267 her, zanechal i historicky cenné paměti. Dodnes je ve světě nejvíce hraným italským dramatikem (Sluha dvou pánů, Mirandolina, Chytrá vdova, Poprask na laguně, Lhář, Kavárnička, Vějiř, Hrubiáni, Starý bručoun Todero).